První zážitky se šátkem

Článek maminky o nošení dítěte v šátku a reakcích okolí, k tomu dlouhá diskuse.

...Pak nastal zlomový okamžik. Štěpánek byl jednou od rána nějak ubrečený. Jinak je to moc hodné a klidné dítě. Ale každému se někdy stane, že nemá den. Nic nezabíralo, tak jsem vzala šátek, pustila jsem DVD (kde mě ta ženská vždycky rozčilovala tím, jak to dělá rychle, samozřejmě a ještě s úsměvem – a hlavně na mě nikdy nepočká! :-) - tohle prosím berte s nadhledem) a šup šup, najednou byl Štěpánek uvázaný na mě a tvářil se spokojeně. Uvařili jsme takhle spolu oběd, mezitím usnul. Byla jsem nadšená, že nám to takhle spolu jde a začala jsem ho doma nosit častěji. Každý den třeba 2x po půl hodině. Zalévali jsme spolu kytky, věšeli prádlo, sem tam něco uvařili. To vše k oboustranné spokojenosti. Štěpánkovi se líbilo, že se zúčastňuje běžných činností. Když jsem ho od 3. měsíce začala dávat na svislo, líbilo se mu, že má rozhled kolem a když na něj bylo podnětů z okolí příliš, zkrátka se otočil ke mně a usnul. Abych nezapomněla, absolvovali jsme pak taky ještě kurz vázání šátků, kde nám názorně předvedli jak vázat, informovali, jak oblékat, aby se dítě nepřehřálo nebo naopak nenastydlo, na co dávat pozor, aby dítě nebylo ve špatné poloze atd...

Celý článek najdete na www.rodina.cz.